S Arnoštem jsme se neshodli, vysvětluje Procházka konec u Draků

Jaroslav Kára

06.01.2011

S Arnoštem jsme se neshodli, vysvětluje Procházka konec u Draků

Brno /ROZHOVOR/ – Brněnský baseballista Radek Procházka vyměnil dres Draků za městského rivala MZLU Express po čtrnácti titulech. Konec v reprezentaci si možná ještě rozmyslí.

Pouze Martin Veselý má ze současného kádru Draků stejný počet titulů. Rovných čtrnáct. Zatímco ten sbírku českých extraligových prvenství v dresu tuzemských vládců možná rozšíří, jiná ikona už ne. Nadhazovač Radek Procházka po více než šestnácti letech klub opustil a zamířil do kabiny městského rivala MZLU Express Brno. V pátek se hlásí na prvním tréninku. „I do nadcházející sezony půjdu s vidinou titulu, i když naše šance bude možná jednoprocentní,“ vyhlásil dvaatřicetiletý Procházka, který u Draků působil také jako asistent kouče a trenér juniorů.

Proč jste se rozhodl pro konec u Draků?

Už na konci září jsem věděl, že po sezoně odejdu. Těch důvodů bylo víc. Cítím, že moje hráčská kariéra se chýlí ke konci, poslední dva roky jsem měl problémy s ramenem a příliš jsem nehrál. Nechci čekat na pár směn, když nemám důvěru, pak moje výkonnost rapidně klesá. Pokud mi zdraví dovolí, chci ještě hrát extraligu.

A další příčina?

S Arnoštem (Nesňal, kouč Draků Brno – pozn. red.) jsem rozvázal veškerý pracovní poměr v klubu i v reprezentaci. Po pěti letech už jsme se neshodli na všem ať už baseballově, nebo jinak, proto s ním nechci spolupracovat. Nechci zpochybňovat schopnosti Grega (McCarthy, asistent kouče Draků – pozn. red.), na kterého Arnošt po jeho příchodu hodně spoléhá, přesto si nemyslím, že dlouhá doba v americké Major League z něj zákonitě udělá vynikajícího trenéra pro podmínky České republiky.

Proč jste zvolil zrovna konkurenční brněnský tým MZLU Express?

Myslím si, že tam mladí hráči ocení mou pomoc a zároveň můžu pokračovat v hráčské kariéře. Kluky znám, některé jsem trénoval jako juniory v Dracích, které jsem koučoval s trenérem Expressu Honzou Rubešem. Spolu se shodneme v baseballu i mimo něj.

Jiný brněnský rival o vás nestál?

Už na podzim mi nabídl Tomáš Ovesný (manažer Hrochů Brno – pozn. red.) pozici hlavního kouče Hrochů. Jenže poslední dva roky jsem měl kvůli zranění složitější, měnil jsem práci i sportovní život a chci si baseball trochu užít, nemít takovou zodpovědnost. Samozřejmě mi to zalichotilo a koučování se nebráním, pokud bude v budoucnu zájem.

Předpokládám, že na šestnáct a půl roku u Draků nezanevřete.

To určitě ne, nerozešli jsme se ve zlém. Jen jsem trochu zklamaný, že Arnošt po pěti letech, kdy si mě i podle svých slov hýčkal a vychovával pro trenérskou profesi, přijal Grega a vsadil vše na jednu kartu. Možná se mu to do budoucna vyplatí, ale mě společná práce nenaplňovala.

Jenže se nejspíš rozloučíte s dalšími tituly?

Do nadcházející sezony jdu s tím, že vyhrajeme s Expressem titul, i když je pravděpodobnost tak jednoprocentní. Ale jinou motivaci nemám, půjdu do extraligy opět s nejvyššími cíli. Uvidíme, jaký sestavíme kádr pro sezonu, až její začátek naznačí naše šance.

V posledním extraligovém ročníku jste příliš směn neodházel. Připisujete si zásluhy na šestnáctém titulu v řadě?

Už v předloňské sezoně jsem se potýkal se zraněním ramena, ale odházel jsem ještě hodně směn. Poslední sezonu jsem si skutečně protrpěl. V zimní přípravě jsem dřel jako nikdy, odletěl jsem s reprezentací na Floridu, kde se rameno ozvalo. Dva měsíce jsem byl mimo. Věděl jsem, že do play off nezasáhnu, takže jsem si titul tolik neužíval.

Co vás tedy v loňském ročníku potěšilo?

Vrchol sezony jsem si užil na Evropském poháru s italskou Bolognou, kdy jsem vítězně zavřel zápas při plných metách a jednom autu. I když se štěstím, cítil jsem zadostiučinění. A jsem rád, že jsem se s reprezentací rozloučil závěrečnou směnou na mistrovství Evropy proti Holandsku strikeoutem.

Národní tým je pro vás uzavřená záležitost?

Nevrátím se, pokud ho bude trénovat Arnošt, ale pokud u reprezentace působit nebude a stane se zázrak, že se ruka dostane ještě do formy z před tří let, nabídku bych zvažoval. Baseball mám pořád rád, ale letos to bude nepravděpodobné, protože není žádný vrchol. Až za dva roky se koná evropský šampionát a vždy jsem se chtěl rozloučit medailí.

Jaké pro vás budou vzájemné souboje s Draky?

Pokaždé budou mít zvláštní náboj, když mi tělo dovolí ještě rok házet. Vím, co na všechny kluky platí, i když záleží, zda se dokážu trefit do prostoru, který nemají rádi. (úsměv) Vyzkoušel jsem si to už jednou na hostování v Expressu, když jsem se rozhazoval po zranění. Hlavně pro mě bude zajímavé každé extraligové utkání, protože Express nemá žádný bod předem jasný, což v Dracích neplatilo. Pokud nepodali podprůměrný výkon a soupeř velmi nadprůměrný, pořád vítězili. Bude to obrovská změna, ale těším se.

Před rokem se zdálo, že kvůli potížím s ramenem ukončíte kariéru. Jste teď stoprocentně v pořádku?

Dlouho jsem teď nevzal míček do ruky, takže uvidíme po prvních trénincích. Naštěstí se nepotvrdila přetržená šlacha a nemusel jsem skončit, ale v ruce není švih a cit, které bývaly. Za pět let, co mě rameno zlobí, mi nikdo není schopný říct, jak na tom budu, ale před třemi lety se samo nastartovalo a zase jsem házel rychlostí přes 130 kilometrů za hodinu. Jenže další dva roky byly bez šťávy.

Jakou jste se dozvěděl diagnózu?

V rameni došlo k nějakým změnám nejspíš vinou zánětu, mám tam zúženou štěrbinu také opotřebováním. Žádnou extra bolest necítím, vím, že pohyb není přímočarý, ale neuvolněný a silový. Čekám na první tréninky, ovšem jsem klidně připravený, že házet nebudu.

Věříte, že ještě máte Expressu co nabídnout?

Jinak bych do toho nešel, a navíc je v České republice málo trenérů, kteří se starají jen o nadhazovače. Leoš Kubát to sice nepotřebuje, ale v Expressu jsou další čtyři nebo pět mladých kluků, kteří budou rádi za mé vedení. Pokusím se zapracovat na jejich sebevědomí, protože v loňském play off s Technikou se v závěrech dobře rozjetých zápasů nikdo nechytil, což rozhodlo o vyřazení. Když se nebudu cítit zdravý, nepotřebuju jim brát směny, klidně budu naskakovat do posledních směn.

Už jste měl s dlouholetými spoluhráči z Draků nějakou rozlučku, nebo ji pro vás chystá klub?

To je otázka na někoho jiného, ale něco rozhodně uspořádám. Přes dramatické finále mi oslavy titulu přišly utlumené, navíc jsem odlétal do Afriky, takže jsme ještě nic nestihli. Plánovali jsme paintball a pak nějaká pivka, ale možná počkáme na jaro. Šestnáct let je samozřejmě dlouho, něco uděláme.

Prosinec jste strávil na dovolené v Tanzanii, obvykle trávíte konec roku mimo Českou republiku?

Na Vánoce už jsme byli doma, ale před dvěma lety jsme v Thajsku byli i přes svátky. Moje přítelkyně je dobrodružná povaha a akorát dokončila školu, navíc jsem skončil v práci, a tak jsme využili možnost na měsíc zmizet do Tanzánie. Jeli jsme naslepo pouze s koupenými letenkami, ale všechno bylo super. Navštívili jsme Zanzibar, viděli jsme safari, parádní přírodu, zvířata, moře, prostě nádhera. Jen návrat do reality byl krutý. (směje se)

Jak to?

Na letišti mi otec říkal, že jsme vytopili souseda, na auto mi spadl sníh a vylomil přední sklo a nedorazil nám batoh. A když jsem pak jel do servisu na výměnu skla, trefila mě šalina.

Takže nic příjemného, nezkazilo vám to dojmy z Tanzánie?

To ne. Máme rádi přírodu, navíc v Tanzanii je ještě velmi netknutá. A měli jsme obrovské štěstí, které se snad nenaskytne ani kameře Animal Planet. Viděli jsme na deset metrů, jak mladý lev ulovil pakoně, což je jiný adrenalin než v televizi. (smích) Po Thajsku se lépe cestuje, lidi jsou o něco příjemnější. V Africe jsou všude varování nevycházet po setmění, což jsme dodržovali a spát jsme chodili skoro se slepicemi. Lidi byli ráno nevraživější, ale nikdo nás neokradl. Takže vzpomínky zůstanou dobré